1. díl ÚVOD

Kreativní kreslení a malování|1. díl ÚVOD

17/9/2017

Před pár dny jsme si psaly s mou dobrou přítelkyní Luckou a ta mě přivedla na zajímavou myšlenku vytvořit na blogu článek o kreativním kreslením. Říkala jsem si, že bych z toho mohla udělat rovnou celou sérii od začátků až po různé zajímavé techniky, na které také postupně přicházím a zkouším je.

První díl bych chtěla věnovat takovému seznámení, jak jsem se k malování dostala, co mě vedlo

k tomu vystudovat střední školu oboru Grafický design a také důvod proč začít, protože si myslím, že něco tak skvělého by si měl užívat snad každý :-) a snad každý si to i před několika lety v dětství užíval :-).

Jako každé dítě jsem si ráda čmárala a kreslila své nápady, rodiče, domečky, sluníčka :-). Když jsem byla větší, tak jsem zase kreslila různé pohádky, které jsem měla ráda a co mě bavili. Na základní škole jsem měla plno sešitů, které byly plné obrázků WITCH. V té době u nás hodně letěly a já je milovala :-), hlavně Cornelii :-D. Taky jsem jeden čas zbožňovala špionky Totally Spies, to jsem měla zase oblíbenou Sam. Vzpomínám, že jsme si na to s holkami i hrály :-D a byla to sranda. Pokud znáte WITCH čarodějky, tak víte, že ovládaly různé živelné síly a my jsme si i myslely, že nějakou sílu dokážeme ovládáme a byly jsme do toho vážně moc ponořené :-). Jelikož jsem je měla vážně ráda, tak jsem je také pořád dokola kreslila. Měla jsem i časopis WITCH s příběhem, který vycházel tuším každý měsíc a stál kolem 60 Kč (chudák mamka, musela mi ho poctivě každý měsíc kupovat :-D). No a z toho časopisu jsem se taky snažila kreslit čarodějky v nějaké akci a tak :-). Potom na řadu přišel Naruto a moje oblíbená Sakura, takže to byla další epizoda sešitů, které byly celé pokreslené :-). No a nakonec, jelikož Naruto je japonským seriálem a mě Japonsko a japonština velice nadchla, tak jsem začala sledovat všemožné japonské seriály zvané anime a sešity jsem zaplnila těmito postavičkami. Pak to nebyly jen sešity, ale i papíry, čtvrtky a všechno na co se dalo kreslit a malovat, protože jsem začala používat i vodovky :-).

A jelikož si anime sem tam ještě teď někdy pustím a libí se mi ta japonská kresba, tak i nyní si sem tam nějakou tu postavičku nakreslím a i vymyslím.

Níže můžete vidět, co jsem našla za staré malůvky :-) (základka, možná i co ze střední)

Pak v 9. třídě základní školy přišlo na rozhodování, kam jít na střední školu. Nevěděla jsem, jakým směrem se vydat a jediné, co mě bavilo a měla jsem vážně moc ráda bylo malování (a taky japonské bojové umění, které jsem v té době začala dělat). Na to, ale bohužel žádná škola, která se dá u nás studovat nebyla, takže bylo jasné, co si nakonec vyberu :-). Hlásila jsem se na dvě školy. Na Vyšší odbornou školu grafickou a Střední průmyslovou školu grafickou Hellichovu, na kterou jsem se bohužel nedostala a na Střední školu Náhorní, obor Grafický design, kam se mi povedlo dostat s nejvyšším počtem bodů. Hurá! A tak začalo mé studium uměleckého oboru. Učila jsem se kresbu, písmo, propagaci, technické kreslení, malování, kresbu postavy a tak dále. Musím říct, že mě škola docela bavila :-). Naučila jsem se docela dost nových věcí, měřit postavu, lépe pracovat s barvami, stínovat atd. Po tom, co jsem úspěšně složila maturitu jsem se hlásila na Vysokou školu uměleckou v Brně, na kterou se mi nepodařilo dostat. Nikam jinam jsem se už nehlásila a už nic podobného nezkoušela. Byla jsem se podívat na školách jako je UMPRUM a AMU, ale upřímně, takový bohemský život, jakým se tam žije mě příliš neoslovil. Také vím, že se někteří lidé na školu hlásí klidně 10x a i tak nejsou přijati. Konkurence je hodně vysoká. I přesto se, tuším na AMU, jedna moje spolužačka dostala :-). Vysokou školu tedy nemám, ale pokud bych se na nějakou hlásila, tak by se netýkala umění, ale spíše psychologie. Malování a kresba mi tedy zůstaly jako můj koníček, moje odreagování, odproštění od běžného života do jiného světa, do mého světa.

Tím bych plynule přešla na mou inspiraci.

Rozhodně patřím mezi lidi, kteří pozorují svět kolem, nasávají jeho atmosféru a potom s ní nějakým způsobem pracují. Ať už přemýšlením o tom, kam třeba daný člověk jde, co prožívá, na co myslí, jaký život vede, proč se neusmívá nebo kdo zapříčinil jeho úsměv, tak samozřejmě i nad kouzelnou přírodou, která dělá velké umění sama o sobě. V přírodě a v lidech nacházím největší inspiraci. Co mi pomáhá dotvářet můj obraz, který mám, můj ideál či nějakou myšlenku, kterou bych ráda zrealizovala je určitě i hudba, kterou poslouchám a také nálada a rozpoložení, ve které se zrovna nacházím.

Dám příklad: Mám ideu, že namaluji oblohu. Obloha sama o sobě je neskutečnou inspirací, na které naleznete také neskutečnou škálu barev a nálad. No a pokud se budu potřebovat vymalovat z nějaké smutné, depresivní či naštvané nálady, tak budu určitě používat chladné barvy modré, šedivé, třeba i černé (s tou ale opatrně) a přidám i studenou červenou. Pokud ale budu mít veselou rozjařenou náladu bude se jednat o teplé odstíny, hravé až skoro pohádkové. Takže je to různorodé :-) a skutečně záleží na tom, jak se vy sami cítíte v daný okamžik. Já mám třeba docela problém malovat obraz po více dní. Nerada se k jednomu a tomu samému obrazu vracím, protože každý den se cítím trochu jinak a v obraze by se začaly míchat mé různorodé pocity a stalo by se z toho pak něco, co by mi nedávalo úplný smysl. Ale to je jen můj osobní názor a chápu, že to tak nemusí mít každý :-). Každopádně i já jsem jednou, když šlo o dárek, na druhý den obraz předělávala s tím, že se mi zdál moc temný a potřebovala jsem jej zesvětlit. To je ale jiná situace, protože šlo o dárek. Zde jsou emoce mířeny spíše na danou osobu, který dárek budu předávat a snažím se, aby v něm bylo cítit, že byl dělán s láskou :-).

Abych se dostala i k nějakým typům, jak začít.

Pokud se bojíte nebo se snad cítíte, že malování či kreslení nikdy nebyly vaší silnou stránkou, tak bych se v první řadě od těchto předsudků odprostila. Myslím si, že malování má být radost nebo něco, co vám pomůže se odreagovat či vám odhalit problém nebo v něm snadněji chodit. Rozhodně by vás to nemělo stresovat a ani malování nemusí dospět k nějakým výsledkům. Myslím si, že důležitý je už jen ten průběh, který byste si měli užívat a moc nad ním nepřemýšlet, pokud se tedy zrovna nechystáte na nějaké mistrovské dílo :-). Chci tím říct, že malování je radost, kterou by vám neměl nikdo kazit svou kritikou, kterou byste se neměli následně nechat ovlivňovat, protože to děláte pro sebe a ne pro ostatní. Nemyslím ovšem konstruktivní kritiku, kdy se vám snaží někdo poradit nebo pomoci. Berte to třeba jako terapii pro sebe. Něco, co děláte vy sami, sami pro sebe, z vlastní vůle, vaše vlastní myšlenky se prolínají na papír a vy nemůžete přestat. Tak jako spisovatel píše svou knihu a je do ni tak moc zažraný, že mu ruka sama od sebe píše a nemyslí na nic jiného. Stejně jako u sportu či jiných činnostech :-).

A co je na kreslení skvělé? Vlastně nic zvláštního nepotřebujete. Alespoň pokud jde o první fázi, jen o bouři vašich emocí, kterou byste rádi přenesli na něco fyzického. Stačí vám jen papír a tužka, nebo venku klacek a písek :-). Tvořit se dá čímkoliv.

Dneska jsem napsala takový dlouhý úvod, příště bych chtěla zapojit i fotky, kde bych s vámi komunikovala i pomocí kreseb a třeba vám ukázala i mé začátky, také typy jak začít kreslit, jaká tužka je dobrá na stínování, jakým způsobem s ní pracovat a co všechno dokáže.

Doufám, že se vám tento dlouhý úvod líbil a příliš nenudil, ale myslím si, že byl nutný k tomu abych zahájila tuto sérii kreativního kreslení :-)

Vše dobré.

Vaše Kristy